Střípky z historie Školy Václava Hájka z Libočan na Tetíně
Víme, že povinná školní docházka byla v českých zemích zavedena 6. prosince 1774 za Marie Terezie. První škola na Tetíně ale vznikla už v roce 1737, vedle chrámu sv. Ludmily. Škola byla jednotřídní, chodilo do ní 60 dětí a prvním učitelem zde byl Jan Kostr. Už předtím některé děti docházely do klášterní školy ve Sv. Janu pod Skalou.
Nová kamenná škola byla postavena na farní zahradě roku 1835.Byla rovněž jednotřídní a od roku 1884 byla rozšířena o druhou třídu. Správcem školy/řídícím učitelem byl ustanoven Matěj Los.
Možná by vás zajímalo, jaké školní pomůcky měli tehdy učitelé k dispozici: Bylo to 10 hláskovacích tabulek, stroj k počítání se 100 kuličkami, plechové míry od dvoulitru až k šestnáctině litru, Mapa Čech, Mapa mocnářství Rakousko-Uherského, Mapa Evropy, Mapa západní a východní polokoule, Návod k prostocviku, Mluvnice v tabulích, Chraňme lesů ptactvo užitečné a škodlivé a Brouk bramborový. V roce 1888 přibylo kružidlo, sbírka 60 nerostů a 33 pomůcek k vyučování silozpytu.
V roce 1887 bylo rozhodnuto, že školní budova bude zbořena a na jejím místě postavena škola nová, trojtřídní.
Bourání bylo započato 4. dubna 1888, škola byla dostavěna na konci září 1888. a školní rok začal 1. října 1888. 7. října 1888 byla škola slavnostně vysvěcena vikářem V. Slavíkem z Berouna.
Ale ani dvě třídy nebyly dostačující. Chodilo sem už 192 dětí! Proto byla ve škole 1. ledna 1889 otevřena 3. třída.
31. prosince 1889 darovala Okresní školní rada zdejší škole 55 obrazů živočichů a rostlin. Školu v těchto letech navštěvovalo průměrně 175 až 206 dětí. Další děti navštěvovaly izraelitskou školu v Berouně a okolo 10 dětí docházelo do Měšťanské školy. Po roce 1900 počty dětí ve škole stoupaly až k roku 1910/1911 kdy zde byl vůbec nejvyšší počet dětí, a to 261! V roce 1920/21 hrozilo, že ve 2. třídě bude 87 dětí! Po domluvách rodičům odešlo do měšťanské školy 13 dívek a 4 hoši.
Mezi roky 1870 až 1890 byla docházka do školy problematická. Děti často chyběly, protože musely pomáhat při polních pracech, anebo v týdnu okolo poutě a posvícení. To byla škola prakticky prázdná. Podle záznamů ve školních výkazech při tak nízké účasti (16 až 80 dětí!!!) nebylo možné vyučovat nic jiného než psaní, čtení a počítání. Naopak 23. ledna 1884 bylo ve škole tak plno, že 40 dětí muselo sedět na zemi. Rodiče 41 dětí museli být velmi ostře donuceni, aby posílali své děti do školy. V pozdějších letech byla návštěva školy dle zápisů velmi slušná, nebyl ani jediný případ, kdy by se muselo zakročit. Také zdravotní stav učitelů a žactva byl zcela uspokojivý. Ve školním roce 1897/88 ale propukla epidemie spalniček a hned následující školní rok , epidemie příušnic.
V roce 1902 bylo na severní straně školní zahrady zřízeno letní cvičiště pro děti, nákladem 400 K.
Škola měla i několik dobrodinců, kteří pravidelně škole darovali sešity a školní pomůcky. Byl to hlavně pan Munz z Hořovic a také obchodník Justic z Tetína.
V roce 1904/1905 byl ve škole zřízen Polévkový ústav pro přespolní děti. Ten po tři zimní měsíce žactvu přiškolených obcí podával teplou polévku. Financovala ho obec Tetín 50 K, farář Brož 20 K, Česká montánní společnost 20K, Velkostatek Tetín 10K, Společnost pro výrobu vápna 17 K a zbytek byly menší částky od jednotlivců.
Dalšími zajímavostmi může být i to, že školní rok začínal jako dnes 1. září ale končil až 15. července. Od školního roku 1906/1907 byl jeho začátek posunut na 15. září. a končil nadále 15. července. Ve školním roce 1914/1915 dívky při ručních pracích upletly pro vojáky v poli punčochy, šály, rukavice, nátepničky a vyrobily velké množství papírových ponožek. Elektřina byla do školy přivedena v listopadu 1931. Ve třídních výkazech jsou zaznamenány i tragické případy jako například úmrtí dvou sourozenců na záškrt, či utopení žáka před koncem školního roku v Berounce pod hradem. Za zmínku určitě stojí i záznam o počasí, kdy v lednu 1929 napadlo během dvou dnů 45 cm sněhu, a později připadlo až do výšky 70 cm. Na to uhodily kruté mrazy až -38 stupňů. Škola musela být zavřená, ptáci a lesní zvěř hromadně mrzla, rovněž hospodářská zvířata prasata, kozy a telata chromla, nebo umírala. Od 2. listopadu 1928 vozil žáky a dělníky do Berouna a zpět autobus. Vzhledem k tomu, že u starého hřbitova rostlo 6 moruší, ve škole se vypěstovalo 3000 housenek a odevzdalo se 8 kg zámotků bource morušového.
A myslíte si, že dříve byly děti hodnější než dnes?
Nebylo výjimkou, že děti dostávaly 4 z mravů!/nehodný/. Házejí po učitelích kamení, řídícímu učiteli vytrhaly keře angreštu, polámaly rybíz, děvčata si do školních sešitů zapisují vojenské písničky a posílají nemravná psaníčka. Žák z Tobolky vyhrožuje učiteli (už v roce 1910!) že ho dá tatínek OPĚT do novin! Jiný žák líčí špičaté předměty na lidi, aby se zranili a potom jim sprostě a nemravně nadává. Žáci ze Srbska na cestě hrubě urážejí správce školy/řídícího učitele a psaní nemravných nápisů na vrata bylo běžné ještě v době, kdy jsem chodila do školy já. Dnes mají děti jinou zábavu. Co je proti tomu zápis ve školním výkazu jednoho mého příbuzného–rozdělává ohýnek za humny a hází do něj střelný prach! Anebo můj oblíbený zápis o přespolním dítku - prchal ze školy bez čepice a byl zadržen až v lese obecním strážníkem!
A proč škola Václava Hájka z Libočan?
Václav Hájek byl významnou osobností naší historie a žil na
Tetíně. Na slavnostní akt, kdy byla škola po Václavu Hájkovi pojmenována, jsem si dovolila pozvat pana Mgr. Linku z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Jan Linka vydal v roce 2013 v nakladatelství Akademia Kroniku českou a v roce 2018 zde otevíral o Hájkovi výstavu. Po naši obec i školu tak bylo velikou ctí, že naše pozvání přijal. Při slavnostním pojmenování školy pan Linka ochotně odpovídal dětem na jejich zvídavé dotazy. Tak jsme se například dověděli co to znamená dostat na pamětnou a my si to určitě také zapamatujeme! Pásku slavnostně přestřihl pan starosta Ing. Martin Hrdlička s paní ředitelkou. Ať už jsou názory na osobu Václava Hájka a jeho kroniku v průběhu dějin různé, faktem podle Mgr. Linky zůstává, že Kronika česká byla po dobu 300 českou knihou a dodnes je pramenem původní negermanizované češtiny.
Pan Linka dokonce řekl, že rád vidí, že jeho práce měla skutečný smysl a že Hájek má konečně“ svůj domov“, dokonce jen několik metrů od místa, kde skutečně žil. Potom, nás dospělé, provedla dnešní krásnou školou, jejíž vybavení nelze neobdivovat, paní ředitelka Jitka Štencová za doprovodu autora návrhu přestavby Ing. Martina Machulky. V textu jsou s laskavým svolením paní Lidmily Brejchové uvedeny její výpisky ze školních výkazů o chování žáků a úmrtí, pěstování bource morušového a o špatné docházce kolem roku 1870 až 1890.
Děkuji.
Stáňa Hahnová, průvodkyně SSL
